Na osadě Ztracená naděje

10.05.2011 06:00

 

Krajinu zahalila noc černým závojem..Jen hvězdy jako malé drahokami se třpití a prožluklej sejr na obloze zlatí vrcholky stromů. Na vysoké skále nad řekou se tyčí starý oprýskaný totem s hlavou ptakopyska. Před tlejícím srubem sedí několik starců. Plameny ozařují jejich zarostlé léta neholené vrásčité tváře, vysušené sluncem, mrazem a větrem. Dívají se do praskajícího ohně se kterého občas vylétnou chomáče jisker. Potahují z čibuků a mlčí. Jen děravou střechou srubu zasvítí oči staré moudré sovy.

Z dálky do noci zahouká sýček. Je to snad nějaké tajemné znamení z hůry? Muži se pohnou. Nejstarší z nich bere do ruky banjo. Kostnatou rukou prohrábne struny a zanotuje: ,, Bylo nás tu roku onoho, jo ho ho" a ostatní se zborem přidávají, až jejich zpěv zní jako mohutný chór: ,,sedum vlků, statných lodníků....."

http://vandrtorna.blog.cz/1105/na-osade-ztracena-nadeje